Jdi na obsah Jdi na menu
 


kočičí chutě

26. 2. 2008
Kočičí chutě (a nechutě)
Ovárek pozoruje (11 kB) Je fascinující, jak se my ženské dokážeme vyžívat v tom, co naše kočky žerou (a nežerou), jakkoli jistě dělají spoustu zajímavějších a zábavnějších věcí. Je to asi nějaký zastydlý mateřský pud (myslím, že i zasloužilé několikanásobné matky /sama mám jedno mládě/ si ho kousek odloží někam odloží pro strýčka příhodu). No, nemohu si pomoci a přidávám příspěvek o chutích "svého" kocoura.
Sdílíme životní prostor (taky nemohu říci vlastníme), dvouletého evropského kocourka, kterému pro jeho neobvyklou barvu říkáme Ovárek.
Ovárek je zvíře příjemné, důstojné a čistotné (někdy až přepjatě), které si je plně vědomo svého ušlechtilého původu, a očekává přiměřené zacházení.
Poprvé jsem tedy při jeho krmení narazila hned na začátku jeho pobytu u nás (dostal se k nám už jako čtyřměsíční kocouří výrostek), a několik dnů jsem umírala hrůzou, že to báječné hubené koťátko onemocní, než jsem seznala, že se ve výběru krmiva řídí výhradně cenovkami, a to tak důkladně, že při předložení dvou misek identického krmiva, z nichž jedno bylo zakoupeno ve velkoobchodním skladu se zvířecími potřebami a druhé v předraženém Pet-Shopu v centru Prahy, zamíří neomylně k tomu dražšímu :-).
Jen jedinkrát v životě jsem se odvážila dopustit se politováníhodného omylu a předložit malému lordovi porci plebejských granulí Whiskas, a to když jsem pro nemoc nakoupila kočičí žrádlo v sámošce za rohem. Tehdy jsem zjistila, že kocourova přepjatá čistotnost má své meze :-/. Ovárek se zamyslel, sežvýkal několik granulí, opět se zamyslel, důstojně odkráčel do předsíně a s největším úsilím se důkladně vyzvracel do mých bot :-(((.
Rozvalený Ovárek (10 kB)
To abych věděla, že některé věci se prostě v ´lepší společnosti´ nedělají :-/.
Ovárek, jak jsem již naznačila, vyrůstal až do puberty v rodině své chovatelky, kde se mu dostávalo láskyplné vědecké a odborné péče. To zřejmě obnášelo i zákaz vstupu na stůl, kde jedí panáčkové a asi též silně omezený přístup k lidským potravinám. U nás pak kotě pomalu zjišťovalo, co si vlastně všechno (tzn. úplně všechno) může dovolit.
Když po několika týdnech opatrné zdrženlivosti objevil šunku, zjistil, že na lidském žrádle přeci jen něco bude :-)). To jsem zjistila až poté, když ze zavřené ledničky záhadně zmizelo třicet deka šunky od kosti a kotě pak několik dnů kadilo papír :-).
Do dneška jsme zjistili, že náš kocour (krom premium class granulí a některých hodně luxusních kočičích konzerv), žere ještě: syrečky a romadůr, žral by asi i ten páchnoucí papír od nich, kdybychom ho preventivně nesplachovali do záchodu), sterilované zelené fazolky, je fascinován vším s kokosovou příchutí, ale vyjma čerstvého kokosu to většimou nežere, kaviár (ale cokoli jiného rybího je mu přímo odporné) a uzený vepřový jazyk v aspiku.
Dále pak veškeré pokojové rostliny, včetně kaktusů (momentálně však v bytě raději žádné nejsou), a žral, nebo alespoň lovil by, všechno, co se hýbe, je to živé a není to někdo z panáčků nebo jejich návštěva. Díky jeho výjimečným loveckým schopnostem je náš byt naprosto hmyzuprostý, podle nalezených mrtvolek a jejich částí soudím, že Ovar nežere mouchy, octomilky (zní to neuvěřitelně, ale kocour opravdu systematicky vyvraždil kvetoucí kolonii octomilek), moly a nožičky od pavouků.
Ovárek lovící (11 kB)
Celé žere jen můry, někdy nechá křídlo. Díky tomu, že je to kocour byťák, nemusím zjišťovat, zda žere myši, ptáky, hady a jinou havěť. Vysedává ovšem u okna a bojovým pokřikem dává důrazně najevo, co by lovil :-), což jsou psi a všechno, co lítá, vyjma letadel.
Za obzvláštní pochoutku zřejmě považuje vrtulníky, takový nízkoletící vrtulník v něm dovede vzbudit nepříčetný lovecký amok :-), v němž poštěkává, prská a mlátí hlavou do skla.
Až jednou najdu cestou domů uprostřed ulice ležet zakousnutý vrtulník, budu vědět, že jsem zapomněla bezpečně zavřít okno :-))).
Klára W.

P.S.: Přidávám několik nepříliš ilustrativních obrázků našeho kocoura :-).


Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...
Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.
Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.
Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.