kočky
Jako přirození noční lovci si kočky vyvinuly své smyslové orgány tak, že jsou dokonale přizpůsobeny jejich potřebám. Tyto smysly jim nejen pomáhají při lovu, ale také je ochraňují před predátory. I přesto, že většina koček dnes žije v bezbečném prostředí domácností, mají stále mnoho vlastností, které se u nich vyvinuly, když si scháněly potravu lovem a kdy bylo přežívání ze dne na den významnou součástí jejich životního stylu.
ZRAK
Není pravda, že kočky vidí za tmy; bez světla jsou na tom s viděním stejně jako my. Je však pravda, že ve slabém světle vidí lépe než lidé. Její oko má jinou stavbu než lidské: má kulatější oční koule a čočky i rohovky jsou blíže u sítnic, což kočce umožňuje zaostřit lépe, než to dokážeme my. Panenka se domáže otevřít daleko víc než u člověka, takže pouští k oční sítnici víc světla, a oči položené dál od sebe než je máme my, jí zajišťují širší zorné pole.
SLUCH
Ikdyž se u koček rozměry uší navzájem hodně liší, jsou vždycky posazeny na hlavě a ne po stranách tváře jako u lidí a opic. Orgán vnějšího ucha, ušní boltec, je pohyblivý, což umožňuje určovat směr, odkud slyšený zvuk přichází. Vnitřní uchová větší dozvukové komory, takže kočka dokáže zachytit i zvuky, které jsou pro člověka nepostřehnutelné a také zvuky vysokých frekvencí.
ČICH
Kočičí nos má čichové receptory, mimořádně specializované orgány, které jsou schopny detektovat nepatrné nebo extrémně nízké koncentrace látek v ovzduší. Zachycené informace přenášejí k čichovým centrům mozku, kde jsou pachy identifikovány a kde vzniká patřičná reakce. Čichová centra jsou poměrně větší než u člověka, který je má skoro zakrnělá.
FLÉMOVÁNÍ
Flémování je reakce, kterou lze pozorovat u mnoha savců. Projevuje se tím, že zvíře stáhne pysky dozadu, takže může Jacobsonovým orgánem registrovat víc chemických pachů. Jacobsonův orgán je umístěn na patře tlamy a v případě divokých koček je to další nástroj, který jim umožňuje zjistit, co se děje kole a jestli se někde opodál nepotuluje jiné, třeba nebezpečné zvíře. U domácí kočky nemá flémování stejný životně důležitý význam jako u její divoké sestry a není tedy tak zřetelné.
Předení
Jak a proč kočky předou je diskutabilní; ve skutečnosti ještě nikdo vědecky nezodpověděle otázku, proč a jak tenhle typický kočičí projev vzniká. Existuje domněnka, že kočičí předení vzniká následkem elektrického impulzu generovaného mozkem, který přebírá a přenáší centrální nervový systém a způsobuje, že dochází ke smrštění uřčitých svalů, zvlášť těch, které jsou v blízkosti hrtanu, a které následkem tohoto smrštění rezonují. Výsledkem je předení, které je vnímáno jako vibrace celého těla, ale je především slyšitelné v oblasti nosu a tlamy. Proč vlastně kočky předou, je už docela jiná záležitost a tady je pár kožných teorií:
- Předení pomáhá zvyšovat účinnost oběhového systému a udržuje tak kočku zdravou.
- Tlumené předení znamená požadavek a hlasité je díkem za to, že kočka dostala to, co chtěla - obvykle jídlo!
- Je to uklidňující signál, který matka vysílá pro kotě.
- Je to signál, který kotě posílá matce jako zprávu, že je vše v porádku.
- Dominantní kočka přede v přítomnosti kočky podřízené, aby jí dala najevo, že nemíní zaútočit.
- Kočka přede když se bojí nebo když má být napadena, aby sdělila, že je jen malé bezbrannné stvoření, které nikoho neohrožuje.
- Nemocné, neduživé kočky předou, aby si dodaly odvahy a sdělili svému okolé, že se cítí mizerně.
- Předení je známkou toho, že se kočka baví, že je šťastná a spokojená; to je patrně nejoblíběnější důvod předení a současně i vysvětlení, s nímž by většina koček skouhlasila. Zapřeďte a váš pán vám dá nejspíš všechno, co chcete, i kdyby to měl být poslední garnát ze stolu z večeří - kočky nejsou hloupé.